osvícení
/[ˈosviːt͡sɛɲiː]/
Czechnoun
Definitions
- 1.verbal noun of osvítit
- 2.enlightenment (act of enlightening, or the state of being enlightened or instructed)
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | osvícení | osvícení |
| Genitive | osvícení | osvícení |
| Dative | osvícení | osvícením |
| Accusative | osvícení | osvícení |
| Vocative | osvícení | osvícení |
| Locative | osvícení | osvíceních |
| Instrumental | osvícením | osvíceními |
Nominative
Singular
osvícení
Plural
osvícení
Genitive
Singular
osvícení
Plural
osvícení
Dative
Singular
osvícení
Plural
osvícením
Accusative
Singular
osvícení
Plural
osvícení
Vocative
Singular
osvícení
Plural
osvícení
Locative
Singular
osvícení
Plural
osvíceních
Instrumental
Singular
osvícením
Plural
osvíceními