končívat
/[ˈkont͡ʃiːvat]/
Czechverb
Definitions
- 1.to end
- 2.iterative of končit
Forms
- končívatinfinitive
- končívatiinfinitive
- končívánínoun-from-verb
- končívámfirst-person • indicative • singular
- končívámefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- končívejmefirst-person • imperative • plural
- končívášindicative • second-person • singular
- končíváteindicative • plural • second-person
- končívejimperative • second-person • singular
- končívejteimperative • plural • second-person
- končíváindicative • singular • third-person
- končívajíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- končívajemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- končívajícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- končívajíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:končívat, končívati
| I | končívám |
| we | končíváme |
| you (sg) | končíváš |
| you (pl) | končíváte |
| he/she/it | končívá |
| they | končívají |
I
končívám
we
končíváme
you (sg)
končíváš
you (pl)
končíváte
he/she/it
končívá
they
končívají
Full conjugation of končívat →