bouřit
/[ˈbou̯r̝ɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to thunder, roar, bluster
- 2.to rebel
Forms
- vzbouřitperfective
- bouřitinfinitive
- bouřitiinfinitive
- bouřenínoun-from-verb
- bouřímfirst-person • indicative • singular
- bouřímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- buřmefirst-person • imperative • plural
- bouřemefirst-person • imperative • plural
- bouříšindicative • second-person • singular
- bouříteindicative • plural • second-person
- buřimperative • second-person • singular
- bouřiimperative • second-person • singular
- buřteimperative • plural • second-person
- bouřeteimperative • plural • second-person
- bouříindicative • singular • third-person
- bouříindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- bouřemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- bouřícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- bouříceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:bouřit, bouřiti
| I | bouřím |
| we | bouříme |
| you (sg) | bouříš |
| you (pl) | bouříte |
| he/she/it | bouří |
| they | bouří |
I
bouřím
we
bouříme
you (sg)
bouříš
you (pl)
bouříte
he/she/it
bouří
they
bouří